Od 1. ledna letošního roku došlo k několika zásadním legislativním změnám ve vztahu k dani z přidané hodnoty. Změny se týkají zejména kontrolního hlášení a uplatnění DPH u nemovitostí. V souvislosti s pokračující elektronizací státní správy pak s koncem roku 2015 skončila i výjimka pro fyzické osoby z povinnosti podávat hlášení v elektronické podobě. Tato změna se přitom týká již daňového přiznání za zdaňovací období prosinec 2015 nebo IV. čtvrtletí 2015.

Dle ustanovení § 142a občanského právního řádu má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, pokud mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení (žaloby) zaslal výzvu k plnění na adresu pro doručování případně na poslední známou adresu. Výklad tohoto ustanovení obecnými soudy vedl k tomu, že absence shora popsané výzvy znamenala nepřiznání náhrady nákladů řízení. Takový výklad však nemusí být správný.

Rozhodovací praxí byla podrobněji vymezena možnost statutárního orgánu být současně zaměstnán ve společnosti, konkrétně souběh s funkcí obchodního ředitele. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 496/2014 ze dne 24. 2. 2015 konstatoval, že takový souběh je za určitých okolností možný.

V právní praxi často dochází k situaci, kdy žalobce ve sporu uspěje a získá pravomocné rozhodnutí – exekuční titul. Z mnoha důvodů i poté dochází k jednání mezi věřitelem a dlužníkem ohledně dobrovolného splnění dluhu (před zahájením exekuce). Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4289/2013 dospěl k závěru, že případná dohoda věřitele a dlužníka je závazná a dokonce může být překážkou vedení exekučního řízení.

Při pokusu o zastavení policejní hlídkou se někteří řidiči (ať už z obav „nadýchání“ alkoholu, protože jsou celostátně hledanou osobou nebo i pro pohrdání Policií České republiky) uchýlí k tomu, že se rozhodnou pokusit policejní hlídce ujet. Toto jednání však může naplnit nejen formální a materiální znaky přestupku, ale jak rozhodl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 11. 2013 sp. zn. 4 Tdo 1094/2013 i znaků trestného činu obecného ohrožení, přičemž je otázkou, zda toto rozhodnutí nebude vykládáno zbytečně extenzivně.

Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1147/2012 uveřejněném pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek sjednotil svou rozhodovací praxi v otázce, „zda nabyvatel na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (členského podílu) vstupuje do práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy uzavřené mezi dosavadním členem (převodcem) a družstvem“.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nabyvatel členský práv v bytovém družstvu nabývá též práva a povinnosti z nájemní smlouvy (vstupuje do postavení nájemce), přičemž tento závěr dovodil interpretací ust. § 230 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a výkladem ust. § 714 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.